Korsika 2006 – den třetí – útesy Calanche a Piana

Probouzíme se do nádherného slunečného dne a bez snídaně vyrážíme zkoumat další krásy Napoleonova ostrova. Na úzké silnici potkáváme krávu, která se nechává ochotně vyfotit…

Po cestě k Portu objevujeme nádhernou kamenitou pláž a užíváme si moře. Po nějaké době se opět vydáváme na cestu a míříme do města Porto, které nejdřív okukujeme ze shora ze silnice a pak už z přístavu, kde kotví ohromná spousta jachet. Korsiku by se určitě vyplatilo objet na lodi… Cesta z Porta se vine neustále nahoru směrem k Pianě a okolo nás se zvedají nádherné rudé skály. trochu mi to připomíná Red Rocks v Utahu.

Neustále zastavujeme a fotografujeme nádherné výhledy.

Cesta vzhůru je tak úzká, že se vyplatí před zatáčkou zatroubit, aby Vás nesmetl nějaký autobus plný turistů, cesta dolů by byla asi dost nepříjemná. A občas je pod svodidly vidět zrezivělá karoserie, takže tady asi občas někdo spadne dolů… Všude kolem nás jsou pitoreskní skalní útvary připomínající při troše fantazie třeba jaguára.

Konečně vyjíždíme nahoru, kde objevujeme údajně nejkrásnější vesnici ve Francii – tedy alespoň podle průvodce o Korsice. No osobně si to představuji tak, že podle toho který starosta dá víc, aby jeho vesnice byla v turistickém průvodci, tak ta se v něm objeví. Piana rozhodně není ošklivá, cesta do ní byla nádherná, ale třeba Nonza byla mnohem hezčí. Parkujeme auto na takovém mrňavém náměstíčku a jdeme se trochu projít. Je tu plno kamenných domečků a krásný výhled na skály okolo.

Z Piany pokračujeme do města Cargese, které nás v průvodci nalákalo tím, že jsou v něm dva kostely, jeden katolický a druhý pravoslavný a o oba se stará jeden duchovní. Kostely byly překrásné, ale největší zážitek byly zralé fíky, které jsme si tam natrhali v jedné zahradě. Děsně moc to lepilo, ale byly skvělé.

Jedeme dál podél moře po D81 skrz městečka Sagone, Tiuccia a již za tmy projíždíme Ajacciem až na nejvýchodnější výběžek Tour de la Parata, kde hodláme u ostrovů pirátů přespat. Dojíždíme nejdál co to jde, ale je tam nějaký šrumec, neustále někdo přijíždí a odjíždí a navíc je poblíž nějaká restaurace. Vracíme se tedy pár kilometrů zpátky do Vignoly a zajíždíme k pláži, kde už stojí pár camprů. Následuje večerní loupel v moři a pak už spokojeně usínáme v naší posteli v autě.

(1 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...