Mexiko 2002 – den šestý – opět na cestě

Z Tuxtly vyrážíme ráno autobusem do nedalekého San Cristóbal de las Casas, cesta je velice levná, vyšla nás na 36 pesos! Po příjezdu na autobusový terminál a pohled na mapu jsme se se Sandričkou dohodli, že budeme pokračovat do Palenque, protože na mapě to vypadá jako krátká cesta. Platíme u poklady 2 lístky za celkem 118 pesos a v místním bufáči si dáváme takovou tu polévku s nudlemi, co se zalévá horkou vodou. Máme na ni oba hroznou chuť.Cesta do Palenque se ukazuje jako obrovská zrada, autobus totiž dýchavičně stoupá příkrou cestou, a to co se nám zdálo býti kouskem na mapě je ve skutečnosti cesta trvající asi 4 hodiny. A když je člověk psychicky přichystaný na něco krátkého, tak ho to dokáže pěkně otrávit.

V Palenque vystupujeme na nádraží a úplně mrtví z té cesty se vrháme do prvního hotelu hned kousek od nádraží. Jmenuje se Santa Elena, ubytování stojí na den na 120 pesos a můžeme ho jedině doporučit. Venku je děsné vedro a dusno, takže se ihned vrháme do sprchy a pak se projít po městě. Hledáme jak se dostat na ruiny mayského města Palenque a další zajímavé věci které mají být v okolí. Nacházíme cestovní kancelář, která cesty do riun pořádá, navíc je v ceně zájezdu i výlet na vodopády Misol Ha a Aqua Azul. A to celé vychází pro dva lidi jen na 200 pesos.

Na cestě po hlavní třídě při cestě za jídlem najednou slyším české hlasy – po delší době krajané, za celou tu dobu jsme zatím nikoho nepotkali. Dáváme se do řeči, slečna tu pracuje u státní ropné společnosti jako učitelka angličtiny a její kluk za ní přijel a teď cestují společně za krásami Mexika. Dáváme si schůzku večer u nás v hotelu a pokračujeme na nákupy.

Večer se od našich nových známých dozvídáme, že na Yuacatánu, kam máme z Palenque namířeno je hurikán, nejezdí tam autobusy a tím pádem se tam nedá dostat. Musíme tedy vymyslet nějaký rezervní plán, ale na ten je zatím dost času, ráno nás čekají ruiny Palenque.