Sardinie 2008 – den čtvrtý – očividně nejsem Jamie Oliver, ale Sandřička už letí
Budíme se do nádherného slunečného dne a tak hned po snídani jdeme na pláž, díky které jsme si tohle město vybrali. Tentokrát se už s Dominikem mažeme opalovacím krémem, ale už to není moc platné, červení jsme jako raci. Kolem poledního jsme zašli domů na oběd a hlavně jsme chtěli přečkat největší slunce někde v chládku. Vařím těstoviny s omáčkou a kluci se už nemůžou dočkat, až dorazí Sandra a udělá něco dobrého. Prostě moje kuchařské schopnosti nejsou na výši a já rozhodně nejsem Jamie Oliver:-) Podle protestů na kvalitu jídla by tu vznikla brzo vzpoura. Sandřičko kde jsi?
Po obědě jdeme ještě na chvíli k moři, ale před pátou už sedáme do Merivky a vydáváme se na cestu do Olbie, kde má Sandra přistát letem 2402 SkyEurope v 18:55. Z Prahy odlétá okolo 17hodiny a nám bude dle navigace trvat projetí ostrova něco kolo dvou hodin. TomTom nás naviguje nejrychlejší cestou přes hory a jako vždy když to necháte na navigaci, není nouze o zajímavé momenty. Vjíždím do jedné serpentiny a v zatáčce leží dvě krávy. Brzdím a krávy, které se ani neobtěžují zvednout míjím o pár centimetrů. Dominikovi se to hrozně líbí. Na svazích okolo nás jsou další krávy a dokonce se objevují i výstražné značky. Zpomaluji a dávám si bacha. Jedeme skrz malé vesničky jménem Giuncana a Bortigiadas. Konečně vyjíždíme z hor a kousek před Fumosou se napojujeme na ss127 a pokračujeme už po pěkné silnici přes Tempio Pausania, Calangianus a Telti směrem na Olbii. Všude kolem nás jsou háje korkových dubů, vypadá to nádherně. Během cesty nám chodí sms od Sandřičky, ze kterých vyplývá drobné zpoždění letu. V Olbii tedy máme času dost a protože na parkovišti letiště se platí, jedeme do města, kde jdu s kluky do herny, kde zkoušejí různé simulátory aut. Konečně se blíží čas příletu a tak se přesunujeme do příletové haly. Najednou je Sandra u nás, ona i Erik (zatím v břiše) cestu letadlem zvládli skvěle, takže teď už jen zase přejet celý ostrov zpátky do Valledorie. Jsme hrozně rádi, že ji tady máme a cesta ubíhá jako po másle. Po 21.hodině parkujeme u domečku a předvádíme ho Sandře a ta dělá skvělou večeři – vzpoura zažehnána. Zítra jedeme na nuraghy:-)
(No Ratings Yet)
Loading...
